Almere, návštěva u Dáši

V sobotu 15. 12. 07 jsem se po nejméně čtyřech letech viděl zase s Dášou a navštívil ji přímo v jejím krásném domě a mohl poznat i její krásnou rodinu! Měl jsem moooc hezké slunečné odpoledne plné dětí, povídání, radosti :)
Docela mě šokovala krátká holandská mateřská.. Ostatní věci jsme s Dášou zhodnotili pozitivně - ve srovnání s Anglií i ČR. Úplně jsem obdivoval Dášinu holandštinu! Mluvila plynně. Bylo to zkrátka moc fajn, ji zase vidět a poznat, že je opravdu moc spokojená! A konečně poznat člověka, který ji po šesti týdnech požádal o ruku :)
Jsem moc rád, že nám to vyšlo!

Tady je půlroční Danny, který se pořád jenom smál a smál :)

A 3,5 letá Katie - perfektně rozumí a mluví holandsky, anglicky i česky. Zpočátku se trochu styděla, ale pak se odvázala :)

A ještě s Johnem, celá rodina. Děti samozřejmě milujou Miffyho (Nijntjeho) stejně moc jako já a tak jsme s Katie koukali na dvd s Miffym a přáteli (včetně Pilota Borise) a Danny měl Miffyho na tričku i židličce a na postýlce. Zkrátka Miffy je v Holandsku všude a já teda nemám nic proti! :)

úklid

Po mnoha stížnostech a mnoha pokusech uklidové agentury o změnu lidí v úklidu, sem dali konečně někoho, kdo ví, co je to uklízení! Po třech a půl měsíce skoroneúklidu tahle paní uklidila víc, než asi šest lidí za tři a půl měsíce! Neuvěřitelný! Je vytřeno konečně i tam, kde nikdy nebylo! A dokonce na úklid používá hadr a vodu, ne jen koště.. Po včerejšku dole, se dneska konečně dostala nahoru. Předtím teda vytřela znovu dole - znovu i prostory, který nikdy vytřený nebyly a dneska si mákne tady, ale kooonečně dostaneme, za co platíme - úklid! :) Doufám, že to tak vydrží, i když pro nás už jen krátce! Ale přece! :)

Poslední cesta do Heteren

Středa byla opravdu nádherným dnem. Nebyl to pro mě ale den moc veselý. Sluníčko od rána svítilo a čekala mě poslední cesta do Heteren, kde jsem se měl rozloučit. Jelo se krásně a celou cestu mě chytal panickej pocit hrůzy, že si musím všechno nafotit, jinak si to nebudu pamatovat a pořád jsem zastavoval a fotil. Na lodi začalo pršet a objevila se nádherná dvojitá duha. Louky kolem řeky byly zaplavené až po protipovodňovou hráz. Prej je to ale normální situace.
V Heteren Annelein právě sklízela svůj pokus s dalšíma pěti lidma, kteří jí pomáhali, tak jsem se přidal k týmu a šlo to moc dobře. Potom jsem se musel rozloučit s Wimem a potom i s Annelein. Moc mě potěšilo, když mi Wim řekl, že mám zase přijet na nějakej pokus, že můžu :) A říkala to i Annelein. V kantýně měli stromeček se světýlkama na stolech svíčky.. Bylo tam vždycky moc hezky :) Taky byla skvělá práce s tekutým dusíkem. Sice takový o strach, ale děsně zajímavý.

Ještě ve Wageningen..

Přívoz
Krásný výhled z lodi
Tahle je taky krásná!

Pod hrází docela dost vody daleko od řeky

Drowned world

Anneleinin pokus

Neudělal jsem žádnou normální fotku Annelein, tak aspoň tahle vysmátá při dostávání půdy z kořenů :)

Takhle blbě jsem vypadal na nástěnce se zaměstnanci :) a ještě to zvýraznili tou žlutou samolepkou :D

Studentská pracovna - moje místo je u toho monitoru s Lisou Gerrard.

We don´t say goodbye..

Nijmegen

Nijmegen (čti najméchen) je univerzitní město, kam jezdí studovat i studenti z ČB a taky je to jedno z nejstarších měst Nizozemí. Je u veliké řeky Waal a bylo významným a bohatým římským městem.

Náměstí v Nijmegen.


Latinská škola.
Krásná věž St. Stevenskerk
Jedna z nejstarších kamenných staveb Holandska - apsida kaple na bývalém hradě Valkhof. Zbylo jen tohle, další kaple a kusy opevnění. Hrad stál na kopci nad řekou - opravdu na kopci. Když jsem se kohokoli zeptal, jaký je Nijmegen, všichni mi prvně řekli, že je na kopci.. no a měli pravdu a člověk si toho opravdu všimne, když tu nějakou dobu je :)

Kaple - byla v ní zrovna pravoslavná mše, tak jsme se dovnitř nekoukli.
Když nám dopoledne svítilo, byl výhled z Valkhofu na řeku moc hezkej.


Moderní muzeum s výstavou spousty archeologických nálezů z doby Římské říše, kdy Nijmegen byl významnou a velkou osadou. Bylo tam toho opravdu hodně a ještě výstava Nijmegen v 70. letech (viz níže).

Pozůstatky opevnění Valkhofu.
Moderní nákupní čtvrť.
Takovejhle stromeček bych nechtěl ani na hrob a jestli mi ho tam dáte, budu vás chodit strašit!

Tenhle pán z výstavy Nijmegen mi někoho strašně připomínal. Kdepak se nám Eros toulal v 70. létech?

Rietveld-Schröder huis - konečně zevnitř

Architekt Gerrit Rietveld postavil dům pro paní Schröderovou v roce 1924. Ona byla malá a bohatá. Proto dům udělal malý, podle jeho ideálů, udělal jí horizontální topení (nejdražší věc v domě), v každém pokoji umyvadlo a v dolních i dveře ven, spojil dům s okolní krajinou (která se bohužel změnila), naplánoval hodně světla, neskrýval účel věcí apod. Byli milenci, pak spolu i žili. Paní Schröderová žila do 94 let a do té doby žila v tom domě a sama ho používala. Jak? Všechno je dost zvláštní.. Horní patro není předělené příčkami, ale jde rozdělit na tři místnosti pomocí šoupacích zdí - ty prý aktivně využívala až do své smrti. Je to docela práce, ale taky hra. Paní Schröderová měla sedací vanu, domácí kino, skryté rádio a spoustu dalších vychytávek ušitých přímo na míru jí a domu s jeho unikátností.

Do domu pouští skupiny po deseti lidech jenom párkrát týdně. Chodí hlavně Japonci. Oni vždycky chodí na nějaký vychytávky. Průvodkyně oddemonstrovala úplně všechno. Jenom nám neukázala mizející roh, na který jsem se nejvíce těšil. Okna notevřela proto, že strašně pršelo :( Tak jsme roh zmizet neviděli :(
Fotit nevím, jestli se tam smělo.. ale dovolil jsem si - potají a bez blesku, proto ty fotky moc dobrý nejsou.

O exteriérech jsem moc neslyšel, protože když prší, a chcalo strašně, tak se jde rovnou dovnitř. Tak jsme vyfasovali návleky a šli..

Fotky jsou jen z horního patra, tam bylo světlo.

Pokoj syna s Rietveldovým křeslem - je vidět i horizontální topení.

Pokoj dcer.
Stůl v kuchyni s jinou Rietveldovou židlí a světlem, topením..
A tady je mizející roh. Obě okna z rohu (spodní malé a velké) se otevřou směrem ven a roh zmizí. Zůstane jen ten z horních oken. Efekt to může bejt fakt dobrej (v průvodci to dobře vypadá..), bohužel jsem neviděl.

A ještě jedna fotka z Kateřinina konventu - muzea křesťanského umění. To mě zase tak nebralo, měl jsem radši jít do univerzitního..

Když pršelo, jen se lilo..

Minulé dva víkendy jsem byl v Utrechtu. Počasí se moc nedařilo, hlavně napodruhé, ale stejně je to tam skvělý :) Konečně jsem se koukl na utrechtskou věž se skvělým výhledem, vlakového muzea a hlavně do vysněné Rietveld-Schröder vily! :)
Jinak jsem se chtěl i trochu pokoukat po obchodech, ale to moc možný nebylo.. Protože všude je o víkendu strašně předvánočně narváno - všude!!! A proti člověku se v ulicích tlačí hromady lidí, každej asi se třema značkovejma taškama v každý ruce :roll: A ještě jsem neviděl moc lidí bez tašky Douglas, parfémy tu asi fakt jedou.

Jde se až úplně nahoru!


Věž je nahoře opravdu dutá, proto vypadá tak tajemně (aspoň pro mě). Je to kvůli stabilitě, párkrát jim v Utrechtu už nějaký sakrální stavby spadly. Taky jsem se dozvěděl, že mají zákon, který zakazuje postavit v Utrechtu budovu vyšší, než je věž a je pravda, že tam vyšší není a není to špatný, věž je všude vidět a je to dobrý orientační bod.


A takovej je výhled!
V drážním muzeu to bylo moc hezký! :)

V noci jsem objevil za kostelem sochu Francoise Villona. Dávám ji sem i na památku Jarmily Loukotkové, která nedávno zemřela :( Češka která nejlépe pochopila a přeložila jeho dílo a i o něm krásně psala...


Pro Katku: Fotky ze školy - budova Forum zevnitř

Balkony, plošiny, schody, okna, beton, dřevo..

A výhled z nejvyššího patra.

Praskla mi duše

na kole.. V polovině cesty do Heteren, tomu se říká štěstí. Naštěstí tam jsou hodní lidé a bylo zrovna Mikuláše, tak se i končilo dříve a jeden pán ornitolog mě i s kolem vzal do Wageningen k levnýmu opravci kol a za 25 :-/ to bylo do hodiny hotový. Tak zase můžu jezdit.. Nechal jsem si i konečně spravit i brzdy a dokonce mi sám od sebe namazal řetěz a uměl dobře anglicky, tak i pořád povídal :)
Mikuláše tu mají opravdu jako hlavní svátek. Obchody a vůbec všechno zavírá dříve (kromě toho opravce kol, naštěstí), všude se rozdávají ty malý perníčky a dokonce Mikuláš přišel i do Heteren na zaměstnance. Všichni dostali čokoládovou iniciálu svého příjmení a noví zaměstnanci a studenti dárek - ale až jako odměnu za soukromý rozhovor s Mikálášem přede všemi ostatními.
Škoda, že jsem tam nebyl, ale říkal jsem si, že půjdu do školy.. napředposledy :) To se musí!