Nijmegen

Nijmegen (čti najméchen) je univerzitní město, kam jezdí studovat i studenti z ČB a taky je to jedno z nejstarších měst Nizozemí. Je u veliké řeky Waal a bylo významným a bohatým římským městem.

Náměstí v Nijmegen.


Latinská škola.
Krásná věž St. Stevenskerk
Jedna z nejstarších kamenných staveb Holandska - apsida kaple na bývalém hradě Valkhof. Zbylo jen tohle, další kaple a kusy opevnění. Hrad stál na kopci nad řekou - opravdu na kopci. Když jsem se kohokoli zeptal, jaký je Nijmegen, všichni mi prvně řekli, že je na kopci.. no a měli pravdu a člověk si toho opravdu všimne, když tu nějakou dobu je :)

Kaple - byla v ní zrovna pravoslavná mše, tak jsme se dovnitř nekoukli.
Když nám dopoledne svítilo, byl výhled z Valkhofu na řeku moc hezkej.


Moderní muzeum s výstavou spousty archeologických nálezů z doby Římské říše, kdy Nijmegen byl významnou a velkou osadou. Bylo tam toho opravdu hodně a ještě výstava Nijmegen v 70. letech (viz níže).

Pozůstatky opevnění Valkhofu.
Moderní nákupní čtvrť.
Takovejhle stromeček bych nechtěl ani na hrob a jestli mi ho tam dáte, budu vás chodit strašit!

Tenhle pán z výstavy Nijmegen mi někoho strašně připomínal. Kdepak se nám Eros toulal v 70. létech?

Rietveld-Schröder huis - konečně zevnitř

Architekt Gerrit Rietveld postavil dům pro paní Schröderovou v roce 1924. Ona byla malá a bohatá. Proto dům udělal malý, podle jeho ideálů, udělal jí horizontální topení (nejdražší věc v domě), v každém pokoji umyvadlo a v dolních i dveře ven, spojil dům s okolní krajinou (která se bohužel změnila), naplánoval hodně světla, neskrýval účel věcí apod. Byli milenci, pak spolu i žili. Paní Schröderová žila do 94 let a do té doby žila v tom domě a sama ho používala. Jak? Všechno je dost zvláštní.. Horní patro není předělené příčkami, ale jde rozdělit na tři místnosti pomocí šoupacích zdí - ty prý aktivně využívala až do své smrti. Je to docela práce, ale taky hra. Paní Schröderová měla sedací vanu, domácí kino, skryté rádio a spoustu dalších vychytávek ušitých přímo na míru jí a domu s jeho unikátností.

Do domu pouští skupiny po deseti lidech jenom párkrát týdně. Chodí hlavně Japonci. Oni vždycky chodí na nějaký vychytávky. Průvodkyně oddemonstrovala úplně všechno. Jenom nám neukázala mizející roh, na který jsem se nejvíce těšil. Okna notevřela proto, že strašně pršelo :( Tak jsme roh zmizet neviděli :(
Fotit nevím, jestli se tam smělo.. ale dovolil jsem si - potají a bez blesku, proto ty fotky moc dobrý nejsou.

O exteriérech jsem moc neslyšel, protože když prší, a chcalo strašně, tak se jde rovnou dovnitř. Tak jsme vyfasovali návleky a šli..

Fotky jsou jen z horního patra, tam bylo světlo.

Pokoj syna s Rietveldovým křeslem - je vidět i horizontální topení.

Pokoj dcer.
Stůl v kuchyni s jinou Rietveldovou židlí a světlem, topením..
A tady je mizející roh. Obě okna z rohu (spodní malé a velké) se otevřou směrem ven a roh zmizí. Zůstane jen ten z horních oken. Efekt to může bejt fakt dobrej (v průvodci to dobře vypadá..), bohužel jsem neviděl.

A ještě jedna fotka z Kateřinina konventu - muzea křesťanského umění. To mě zase tak nebralo, měl jsem radši jít do univerzitního..

Když pršelo, jen se lilo..

Minulé dva víkendy jsem byl v Utrechtu. Počasí se moc nedařilo, hlavně napodruhé, ale stejně je to tam skvělý :) Konečně jsem se koukl na utrechtskou věž se skvělým výhledem, vlakového muzea a hlavně do vysněné Rietveld-Schröder vily! :)
Jinak jsem se chtěl i trochu pokoukat po obchodech, ale to moc možný nebylo.. Protože všude je o víkendu strašně předvánočně narváno - všude!!! A proti člověku se v ulicích tlačí hromady lidí, každej asi se třema značkovejma taškama v každý ruce :roll: A ještě jsem neviděl moc lidí bez tašky Douglas, parfémy tu asi fakt jedou.

Jde se až úplně nahoru!


Věž je nahoře opravdu dutá, proto vypadá tak tajemně (aspoň pro mě). Je to kvůli stabilitě, párkrát jim v Utrechtu už nějaký sakrální stavby spadly. Taky jsem se dozvěděl, že mají zákon, který zakazuje postavit v Utrechtu budovu vyšší, než je věž a je pravda, že tam vyšší není a není to špatný, věž je všude vidět a je to dobrý orientační bod.


A takovej je výhled!
V drážním muzeu to bylo moc hezký! :)

V noci jsem objevil za kostelem sochu Francoise Villona. Dávám ji sem i na památku Jarmily Loukotkové, která nedávno zemřela :( Češka která nejlépe pochopila a přeložila jeho dílo a i o něm krásně psala...


Pro Katku: Fotky ze školy - budova Forum zevnitř

Balkony, plošiny, schody, okna, beton, dřevo..

A výhled z nejvyššího patra.

Praskla mi duše

na kole.. V polovině cesty do Heteren, tomu se říká štěstí. Naštěstí tam jsou hodní lidé a bylo zrovna Mikuláše, tak se i končilo dříve a jeden pán ornitolog mě i s kolem vzal do Wageningen k levnýmu opravci kol a za 25 :-/ to bylo do hodiny hotový. Tak zase můžu jezdit.. Nechal jsem si i konečně spravit i brzdy a dokonce mi sám od sebe namazal řetěz a uměl dobře anglicky, tak i pořád povídal :)
Mikuláše tu mají opravdu jako hlavní svátek. Obchody a vůbec všechno zavírá dříve (kromě toho opravce kol, naštěstí), všude se rozdávají ty malý perníčky a dokonce Mikuláš přišel i do Heteren na zaměstnance. Všichni dostali čokoládovou iniciálu svého příjmení a noví zaměstnanci a studenti dárek - ale až jako odměnu za soukromý rozhovor s Mikálášem přede všemi ostatními.
Škoda, že jsem tam nebyl, ale říkal jsem si, že půjdu do školy.. napředposledy :) To se musí!

Laborka - DGGE, PCR, qPCR...

Konečně přispívám pár akčními fotkami z laboratoře. Káťa si postěžovala, že nenašla žádný fotky ze školy, tak jsem snažil něco pořídit. Tohle sice není škola, ale bavím mě to mnohem více, než škola! :)

Tady jedna akční - příprava gelu pro DGGE.

Je to tak trochu nebezpečná věc...
Ale Saschie na mě dává pozor! :) Je strašně milá a vždycky moc chápavá, když něco pokazím. Nemusela a sama se nabídla, že mě nějaké molekulární metody naučí a nemusela, ale stále se mnou trpělivě dělala další a další věci! Jsem jí za to moc vděčnej! :)

Aparatura pro přípravu gelu na DGGE, škoda, že jsem zapomněl vyfotit akvárko s hotovým gelem :(

A tohle je moje druhá a hlavní školiltelka v Heteren - Annelein - seznamte se :D

Je taky moc milá a hodná :) Třeba v tom pytli má plno malých kořeněných perníkových koleček a dalších sladkostí a rozdává všem hodným dětem (jako třeba mně) plnýma hrstma! :)

On byl totiž v Heteren dneska speciální den.. Děti všech vědců přišly a přišel i zdejší Mikuláš Sinterclass nebo jak se to píše - prostě sintrkláz (viz taky níže) a s ním přišli černí Petři - u nás vypadají jinak a taky se objevují poněkud jinde.. Nicméně, tady fungujou místo našich čertů, ale než aby děti strašili, tak jim dávají perníčky a hrajou si s nima. A Sintrkláz přijíždí už v půlce listopadu a pak prej podruhý 5. prosince - to rozdává dárky a poprvé taky. A v té prodlevě nerozdává (kromě podnikových akcí asi.. :) - to prej je na cestě zpět do Španěl, odkud pochází - nebo to se aspoň říká dětem, aby nechtěly dárky každý den.. On pro ně prostě musí dojet a cesta něco zabere.
Ale tohle všechno mi říkala Finka a udivovala tím i Holanďany.. Jinak ve Finsku chodí Santa Klausové na hlavě s parohama a mají povinnost se u každýho baráku napít sklenice něčeho silnýho.. a pak prej řídí auta.. No.. byla to zase zajímavá mezinárodní debata :)

Jeden z vědců v převleku za Mikuláše v pozadí. A všechna ta vesměs blonďatá stvoření jsou děti vědců pracujících v Heteren.


Ciska za černýho Petra - ani nevím, jak všechny ty skvělý blonďatý dredy dala pod ten čepec!

Příležitostná poezie z cest do Heteren

Přívoz přijíždí.
Kamarád :) vždycky začne štěkat, když auta začnou startovat.

Paní přívozná a mýtná
Od doby, co mi Eva ukázala zkratku, ji používám. Jezdím po Randwijském Rijndijku, což je protipovodňová hráz (dijk) na Rýnu (Rijn) a Randwijk je jméno vesnice.

A takhle to vypadá - řeka vpravo, vesnice vlevo.


A takhle je to OK, když kouř z továrny za řekou jde nahoru... běda, když doprava! :( To pak strašně nadávám (i si zařvu..), protože jet proti větru, šlapat a nehnout se skoro z místa je docela šílený. Radši ať prší a nefouká!

Čínské knedlíky v Holandsku

Den před Naardenem jsme vyráběli čínské knedlíky - vařené a smažené - tenké těsto plněné masovou směsí se vším možným, moc dobrý a moc pracný. Naštěstí nás na to bylo taky moc! :)